Skoro půl měsíce ledna je fuč...když to tak rekapituluju, tak to byly celkem náročný 2 týdny...začátek byl krásnej, plnej radosti a očekávání, co přinese rok nový...člověk byl postupně vtažen do běhu všedního dne...škola - zkouškové, farnost - nové povinnosti, animátoři - příprava děkanátka...uf, to mám všechno zvládnout?...no sama bych to určo nezvládla, teda člověk pozná, že to sám nezvládne, když se spoléhá jen na sebe...ať už je to zkouška z matiky, zpívání na dětským mších, nebo vedení animátorů děkanátu...
Bylo to náročný období, ale díky všem těm povinnostem a starostem jsem si opět uvědomila, že nejsem nikdy sama a že je důležitý umět vše odevzdat Pánu, není to vždy snadný, chce to odvahu, trpělivost a umět se zříct sám sebe...
Nedávno jsem našla citát, kterej to krásně vystihuje: ,, Člověk se odevzdává Bohu natolik, nakolik se zříká sebe..." (Maurice Blondel)
tý jo, sem netušila, jakou rozpoutám debatu, když řeknu, že zpívám na dětských mších...ale jak jinak přivádět děti k Bohu, než způsobem, který je jim blízký a srozumitelný...
No teda koukám koukám!!! asi bych se neměla připojovat s výrokem, že jsem ráda, že na těch mších hraju a zpívám s tebou, že:) taky na tom ale nevidím nic špatného:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.