Pouť do Říma aneb nikdy nevíš, kde skončíš:)

Letošní zkouškové jaksi rychle uteklo, ne že by to bylo tak lehký, ale jaksi jsme toho stihli i dost před Vánocema. Odměnou byly skoro měsíc trvající prázdniny...Už od setkání v Táboře jsem měla v plánu, že se chci podívat do Taizé, věděla sem, že tam jezdí OO diecéze...přihlášku jsem nechávala až na poslední chvíli, což se mi pak vymstilo - měli už plno....no vymstilo, časem sem pochopila, že to tak mělo být:)...

Tak fajn, prostě do Taizé nemám jet...V neděli, po té, co jsem se smířila, že o prázninách budu asi doma, hlásil náš pan farář, že vedlejší farnost pořádá zájezd do Říma...hm...tam sem taky nebyla, proletělo mi hlavou a už jsem o tom nepřemýšlela, čekala mě eště jedna drsná zkouška z matiky, tak jsem na cestování ani neměla myšlenky...dostala mě maminka, no když dáš tu zkoušku z matiky, tak bys mohla jet do toho Říma, když nevyšla Taizé...(dobrá motivace ke zkoušce:)... matiku sem dala a jak sem o tom dávala vědět mamce, tak mi přišla sms: Takže Řím?...hm...tak to zkusím...jak jsem volala otci Milanovi, co to pořádal...tak se mi dostala stejná odpověď jako u Taizé - už máme obsazeno, můžeš být jako náhradník, kdyby se něco změnilo ozvu se- ... prostě fakt letos nikam nemám jet...

Za týden v neděli o půl desátý večer zvoní mobil...tak se uvolnilo jedno místo...můžeš jet!....Tý jo no prostě občas tomu všemu, co se kolem mě děje nerozumím...Ale jedu do Říma...

Kromě Říma, jsme stihli Assisi a Ravennu...taky moc krásný místa...

Byla to opravdová pouť. Nejeli jsme tam jen jako turisti, ale jako opravdoví poutníci....každý s sebou nesl své úmysly, prosby a díky. Navštívili jsme mnoho míst spjatých s počátky křesťanství, člověk jsi uvědomil, jak víru bere automaticky a přitom to je obrovský dar, za který mnozí dali život...

Velkým zážitkem pro mě byla audience u Svatého Otce...pozdravil nás plynulou češtinou...

No zážitků je hodně...:) Jsem moc ráda, že jsem pouť mohla absolvovat, díky ní jsem zase o kousek dál...