Člověk hledá smysl

Narazila jsem na zajímavou knížku od Viktora Emanuela Frankla: Člověk hledá smysl - úvod do logoterapie. Kniha se mi moc líbila. Myslím, že nese plno nadčasových myšlenek a hlavně každý člověk si v ní dokaže najít ,,něco"...každý hledá smysl...

Tu je pár výpisků:

Otázka smyslu života:

Smysl lidského života nemůže být stanoven všeobecně a jednou provždy. Život jak je zde zmíněn, není něco neurčitého, nýbrž vždy něco konkrétního, a proto i požadavky života vůči nám jsou zcela konkrétní. Je to dáno tím, že životní úděl každého člověka je jedinečný a neopakovatelný. Žádný člověk a žádný lidský osud není srovnatelný s jiným. Žádná situace se neopakuje. A v každé situaci je člověk vzhledem k minulým situacím vyzýván k jinému chování. Jednou od něho jeho konkrétní situace vyžaduje, aby jednal a poksuil se svůj osud utvářet, podruhé zase, aby použil příležitost k realizaci hodnot tím, že je prožije, jindy opět aby prostě vzal svůj osud na sebe jako svůj kříž. Každá situace se ale vyznačuje jedinečností a neopakovatelností a proto připouští vždy jen jednu správnou ,,odpověď" na otázku, která je v ní obsažena.

Pokud konkrétní situace ukládá utrpení, bude muset člověk i v něm vidět úkol, a to rovněž neopakovatelný. I vůči utrpení se člověk musí propracovat k vědomí, že tento jeho srtrastiplný úděl je v celém kosmu neopakovatelný a jedinečný. Nikdo mi nemůže tento úděl odejmout, nikdo nemůže toto utrpení prožít místo mne. V utrpení je však také dána neopakovatelná možnost jedinečného činu, který záleží v tom, jak je příjímáme a neseme.

Neopakovatelnost a jedinečnost, která označuje každého člověka a která dává smysl každému lidskému bytí, se uplatňuje stejně jako ve vztahu k dílu nebo k tvůrčímu úkolu, jako ve vztahu k jinému člověku a jeho lásce. Teprve v této nezastupitelnosti a nenahraditelnosti (je-li uvědoměna) vysvítá v celé velikosti odpovědnost člověka za jeho přítomný i příští život. Kdo si tuto odpovědnost vůči čekajícímu člověku či dílu uvědomil, nebude moci odhodit svůj život. Ví totiž o ,,proč" svého bytí zde a bude schopen vydržet téměř každé ,,jak".

Existenční vakuum - ztráta pocitu, že život má smysl - nuda

Smysl života - neměli bychom hledat abstraktní smysl života. Každý má v životě své specifické povolání a poslání. Každý je  povinnen uskutečňovat konkrétní určení, jež žádá splnění. Nikdo v tom nemůže být nahrazen, ani se jeho život nemůže opakovat. Úkol každého je stejně jedinečný jako jeho specifická příležitost tomuto závazku dostát. Jelikož každá situace v životě je výzvou a předkládá k řešení určitý problém, může tomu být s otázkou smyslu života opačně, než jak se tomu obyčejně rozumí. Správně pochopenou otázku neklade člověk životu, nýbrž život člověku. Člověk by se neměl tázat, co je smyslem života, ale vzít vážně konkrétní otázky, které mu klade v každé chvíli život. Pravou odpovědí na tyto otázky je jen odpovědnost za vlastní život ve zcela konkrétních situacích a jimi daných úkolech. V odpovědnosti vidí logoterapie podstatu lidské existence.

Smysl života se pokaždé mění, ale nikdy nepřestává. Podle logoterapie jej můžeme dosahovat třemi odlišnými cestami či způsoby:

1.Prováděním nějakého činu

2. zakoušením nějaké hodnoty

3. utrpením

Smysl lásky

Láska je jediný způsob, jak uchopit jinou bytost v nejvnitřnějším jádru její osobnosti. Nikdo si nemůže plně uvědomit vlastní podstatu jiného člověka, dokud ho nemiluje. Duchovním aktem lásky je člověk uschopněn vidět podstatné rysy a stránky milované osoby. Vidí dokonce, co je v něm zatím jen možné, ještě neuskutečněné, co by však mělo být uskutečněno. Mimoto milující osoba uschopňuje svou láskou milovanou osobu tyto možnosti uskutečnit. Činíc ji vědomou toho, čím může být a čím by se měla stát. Proměňuje tyto možnosti ve skutečnost.

V logoterapii není láska vykládána jako pouhý průvodní jev sexuálních sklonů a instinktů ve smyslu takzvané sublimace. Láska je stejně původní jev jako sexus. Normálně je sexus způsobem vyjádření lásky. Logoterapie nechápe lásku jako pouhý vedlejší účinek sexu, nýbrž považuje naopak sexus za způsob vyjádření zkušenosti nejužší pospolitosti, kterou nazýváme láskou.