Plavba životem za Santiagem...a nejen tam

Píše se rok 2006. Mám před sebou jeden z celkem zlomových rozhodnutí -co budu dělat po maturitě, je mi nabídnuto kmotrovství malému děťátku a připravuji se na biřmování. V podstatě 3 věci, které spolu moc nesouvisí a přesto se propojí v jeden velký DÍK na pouti do Santiaga. Ale nebudu předbíhat.

Nakonec jsem se rozhodla pro studium pedagogiky. Po Obchodní akademii to bylo pro některé trochu šok, hlavně pro ty, kteří nevěděli, jak trávím své volno :)... Moje kroky vedly do města studií, milované Olomouci. Nejsem úplně studijní typ, ale s Boží pomocí se mi podařilo v loňském roce odstátnicovat.

Z jednoho kmotrovství malému deťátku, které už se nyní pomalu chystá do školy :), se postupně během 5ti let vyklubaly další duchovní děti a už jsem čtyřkmotra, což není úkol nějak lehký...:)

A biřmování...až nyní při psaní si uvědomuju, jak je to vše krásně propojené, zrovna letos, kdy si připomínáme svátost biřmování se mi podaří děkovná pouť, která vznikla i díky mé biřmovací patronce svaté Brigitě. I ona do Santiaga putovala.

Díky svaté Brigitě a díky otci Františku Líznovi, který shoudou okolností letos plánuje pouť do švédské Upsaly - rodišti svaté Brigity, jsem začala o pouti do Španělska také přemýšlet.

Loňský rok byl plný událostí, nejen těch studijních, ale přesto pro mě významných a tak jsem musela plánovanou Děkovnou pouť za studium odložit na neurčito. Ke konci roku mě má drahá sestřička informovala, že farnost Uherské Hradiště plánuje pouť do Santiaga a nejen tam. V programu byl také Turín - město Dona Boska, Avingon, Loylola, Lurdy a Paříž... Můj původní plán bylo putovat jen do Santiaga pěšky, tak jak většina poutníků v mém věku...ale postupem času jsem začala ze své představy slevovat...člověk, který je zatažen do pracovního procesu musí v ledasčem slevovat...a prožít si pouť nestojí ani tolik na tom, kolik člověk ujde kilometrů, jako spíše, co přitom vnitřně prožívá, co nese (nejen na zádech:) ale hlavně v srdci. Cesta do Santiaga je cestou člověka sám k sobě díky lidem, které mu Pán posílá a díky lidem, kteří se za něj třeba doma modlí...

                                       člověk zažívá  krásné souznění

                                               -Bůh-člověk-cesta

Střípky z putování:

Samotné cestě předcházelo několik rozhodnutí a změn, které člověk musel příjmout. Nakonec jsem od nás ze Severu Moravy jela sama...a bylo to tak asi dobře... Vyrazili jsme v pátek 27.dubna z Uher.Hradiště se zastávkou v Kunovicích a Hodoníně. V Břeclavi v kostele sv. Václava máme mši a jedeme směr Turín. Mši jsmě měli každý den, sice někdy na hodně provizórních místech, ale o to víc si člověk mohl uvědomit Boží přítomnost a blízkost každému člověku -Jeho zranitelnost a lásku do krajnosti...

Sobota 28.4. celý den trávíme v Turíně. Je to pro mě též silný zážitek navštívit místo působení Dona Boska...

Neděle 29.4. voňavá Provance a ochutnávka Francie...krásné městečko Avingon, sídlo papažů...pěkné setkání s polskou sestřičkou Hubertou.

Pondělí 30.4. Zaragoza -kostel Panny Marie na sloupu (pilíři)...míříme přes Pamlonu do Xaviér - rodiště Františka Xaverského....po bouřce s kroupami se objevila nádherná ducha...

Úterý 1.5. z Bilboa směr Samos - krásný benediktýnský klášter...po ubytování ve formulích pěkná změna, každý máme svůj pokojík, kde spíme sami. První noc před začátkem pěšího putování...člověk si uvědomí, jak moc je zahlcen materiálními věcmi a jak moc ho rozptylují a odvádí od podstaty všeho...

Středa 2. 5. vycházíme, někdo kolem 40 km, někdo kolem 20km...ale o to nejde...začíná se povídat a vyprávět - poutníci otevírají své knihy života...je hezké naslouchat...

čtvrtek 3.5. cesta z Portomarin do Palas de Rei (30 km)...večer typická španělská večeře...a výborné víno...

pátek 4.5. první pátek...Palas de Rei do Arzua. (přes 20 km). Večerní zpověď ve městě a krásná adorace v kostelíku s obrazem návratu marnotratného syna...

sobota 5.5 první sobota v měsíci. Z Arsua do Pedrouso (brána Santiaga)...vyčerpání...životní příběhy...únava...

neděle 6.5. brzské vstávání ve 4 hod ráno...někdo vychází za tmy ve skupince, někdo sám...poslední etapa do Santiaga bloudění a nacházení cesty zpět...nejtěžší a nejkrásnější v duchovním slova smyslu, jinak se jde podél dálnice...

přes všechno pro mě byl nějhezčí pohled na město, člověk když přichází do Santiaga, tak bazilika není vidět, ale mám asociaci na film Quo vadis...kde je nádherný závěr, jak Petr kráčí za moderním velkoměstem...tak nějak jsem si to uvědomila i před ,,branami" Santiaga...i my jsme těmi apoštoly v dnešním světě...je to dar a zároveň zodpovědnost...

Do Santiaga dorážíme kolem 9 -10hod, hledáma klášter, kde necháváme věci a jdeme k bazilice...mše je nádherná...silným zážitkem je pro mě kadidelnice, její rozhoupání a hlavně symbolika kadidla...všechny úmysly a lidi, které jsem do Santiaga nesla stoupají vzhůru...DEO GRATIAS...nejde to popsat, musí se to prožít a projít...

pondělí 7.5. v Santiagu zůstáváme i v pondělí, odpoledne míříme  na konec světa Finisteria, ale je zataženo...Atlantic nás moc vlídně nevítá...

úterý8.5. cestovní den se zastávkou v Loylole...svatý Ingác...krásné muzeum s kaplí. Výklad je namluven česky, večer přijíždíme do Lurd

středa 9.5. celý den trávíme v Lurdech, mezinárodní mše...hodně lidí....nemocných, postižených, ale též dobrovolníků...krásný večerní průvod...pěkná křížová cesta...

čtvrtek 10.5. Paříž....únava, dopravní nedostupnost...odměna je krásná Notre Dame a procházka Paříží podél Seiny...večer směr důmů :)...

Postřehy z pouti

je dobré, když má člověk na každý den nějaký úmysl, za který se modlí a obětuje vše, co mu den přináší...mimo úmyslu je fajn mít lístečky z lidma, na které ten den myslím...dělala jsem to podobně jako otec Lízna...každý den jsem losovala...

Každý z poutníků píše svůj vlastní příběh. Pouť do Santiaga je jednou kapitolou v životě každého, kdo tam byl... Pro někoho možná mezníkem... Buen Camino!

,,Odvaha nás vyšle na cestu, pokora nám ukáže cíl..." (Pavel Kosorin)