Náš pan farář se rozhodl, že u nás ve farnosti uskuteční seminář duchovní obnovy. Rozdělil to tak, že ve středu večer budou chodit dříve narození a ve čtrtek ti mladší...
Přes týden jsem nebyla doma a dojela jsem akorát, že sem došla od vlaku na faru. Nevěděla jsem o nikom ze spolča, že by se tam chystal, hlavou se mi honilo, proč tam vlastně jdu...vždyť tam nemám co dělat...prostě se mi tam nechtělo, eště před tím než jsem otevřela dveře od fary sem si říkala, máš poslední šanci utýct:), ale vůle ve mně byla silnější...prostě to zkusím a uvidím...
Šla jsem na čas, už skoro začali a další důvod, proč přemýšlet, že uteču...byla jsem tam nejmladší, pak až kolem 30 a výš....v hlavě se mi pořád honilo - co tu vlastně dělám...nakonec jsem to prostě odevzdala Pánu...
Jak jsem po hodině a půl odcházela, byla jsem moc ráda, že jsem tam zůstala a neutekla:), slyšela jsem to, co jsem asi v danou chvíli nejvíc potřebovala slyšet....a navíc na každý den jsme dostali úryvek z písma, takže aspoň budu mít důvod častěji otevírat Bibli...
Někdy si Bůh vybírá zajímavý způsob, jak k člověku promlouvá, důležitý je neutíkat a nedívat se na věci jen svým pohledem, umění je učit se dívat Božíma očima...
Nakonec citát, který se mi hodně líbí a který mně k tomu napadl:,,Nevím kam mě Bůh vede, ale vím, že mě vede..." (Balling)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.