Požehnán buď Hospodin, má skála

,,Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!" (Ž 144,1)

Když jsem si přečetla tento žalm, úplně se hodil na období, které teď prožívám. Období válčení je v podstatě zkouškové:)...člověk musí bojovat sám se sebou, aby se překonal a když to nevyjde napoprvé, aby dokázal vstát a zkoušet to znova.

Takový boj může být i v duchovním životě. A myslím, že i v období zkoušek ve škole, může být zkouškou naší důvěry Pánu. Někdy oboje člověk bere zodpovědně, snaží se učit od rána do večera a předkládá to Pánu v modlitbě, ale nakonec to nevyjde a pak se dostavuje velké PROČ?...

A to proč už se netýká jen té dané zkoušky, ale může rozrůst proč se vlastně modlím, proč chodím do kostela, proč vlastně věřím...a je tu hluboká nejistota a tma, o které nevíme KDY skončí...

Nedávno jsem četla článek o českém horolezci, kterého se ptali, jak může přežít v tak extrémních podmínkách ve vysoké nadmořské výšce, když je škaredé počasí. Horolezec odpověděl:,, Musíte mít hodně vzpomínek a zážitků, na které pak myslíte, když jste dlouho sám. Pak si je člověk přehrává jako z CD a když nálada houstne, vybírám ty nejhezčí..."

Myslím, že každá naše krize v duchovním životě, může být takovou zastávkou, při výstupu na vysokou horu, na jejimž vrcholu nás čeká otevřená náruč našeho Pána. Období krizí je to špatné počasí, které nám nedovolí pokračovat dál, ale dává nám příležitost přehrát si různé zážitky a milosti, které jsme od Boha dostali.

Přeju vám, ať i při škaredém počasí, které se občas v našem životě objeví, dokážete čerpat z milostí, které vám Pán dal.